Webové stránky bez sociální funkcionality jsou mrtvé

Nedávno jsem někde zaslechl názor, že webové stránky bez sociální funkcionality jsou mrtvé. Tento názor mi přijde trochu extrémní, nicméně mě donutil k zamyšlení nad tím, jaký je vlastně rozdíl mezi "živou" a "mrtvou" stránkou. Ne každá stránka je jistě vhodná k tomu, aby byla obohacována různými sociálními funkcemi. Představte si třeba firemní web IBM, který je plný malých ikon IBM příznivců, jenž horlivě komentují každou tiskovou zprávu. Web IBM také asi nepotřebuje, aby se na něj odkazovalo skrze sociální sítě, protože prostě stačí do Googlu zadat "IBM" a zkusit štěstí.

Pokud ale naše stránka je např. blog, nebo stránka nějakého produktu nebo služby kde je velká konkurence, tak asi snaha protlačit se s použitím SEO technik do první desítky výsledků svého vysněného klíčového slova možná není ten nejefektivnější způsob, jak dostat přilákat nové uživatele. Je možné zkusit ještě bannery nebo adwords, ale tento způsob je finančně náročný a s nejistým výsledkem. Zbývá tedy poslední způsob - začít si na nějaké sociální síti budovat svoji komunitu příznivců, kteří budou naše stránky pravidelně navštěvovat, a kupovat nebo používat nabízené produkty nebo služby.

Při představě toho, že by museli programovat po další sociální síť některé slabší povahy zcela rezignují na tvorbu webové stránky, a přesunou veškeré svoje aktivity na facebook page(případně s odkazem na nějaký víceméně automaticky vytvořený eshop). Je pravda, že facebook je hodně rozšířená a používaná platforma, a tento přístup může do jisté míry fungovat. Nevím ale, jestli se mi líbí budoucnost webu, na kterém všechny stránky vypadají naprosto stejně, a jejich tvůrci mají zcela minimální kontrolu nad tím, co se na nich vlastně děje.

Zajímavou alternativou facebook page je Google Friendconnect, který umožňuje rozšířit jakoukoliv webovou stránku o sociální funkcionalitu vkládáním OpenSocial gadgetů (typu fórum, komentáře, like-this, invite friends a podobně). Stačí vygenerovat kód, dát párkrát copy-paste, a je hotovo. Uživatelé se potom přihlásí přes Google Account, OpenId, nebo nově Twitter, a můžou začít interagovat. Rozjetí sociální funkcionality je tedy velmi jednoduché (např. v porovnání s Facebook Connect), ale zároveň si tvůrce webu zachovává větší svobodu (v porovnání s facebook page).

Complexity levels

Scientific method copes with complexity using abstractions. You define symbols, and manipulate them instead of raw, immediate reality. When complexity rises again, you define symbols with symbols and build abstractions of abstractions. 
This approach has two problems. First, it requires you to have quite a mind capacity either to be able to manipulate lot of symbols on a low abstraction level, or it requires you to have a highly structured thinking to be able to work on a very high abstraction level. 
Second, there symbols we define are quite arbitrary, and there's no proof that the are especially well suited to our situation. On a highly abstract level we can lose our connection with reality, because we might be confusing a map with a territory. 
In those cirrumstances, taking a totally intuitive approach doesn't seem THAT insane. Some circuits in our brains are quite well suited for using a hollistic approach to reality. We don't need to manipulate symbols, it's sufficient to be able to percieve our environment, opportunities and possibilities of action and then choose actions though considerations of common sense, aesthetics and a "gut feeling". 
I think, that acting in this intuitive mode is an area that requires a lot of training, but i'm not quite sure what KIND of training is well suited for developing one's intuitive side. It all seems too much like a trickery compared to well estabilished scientific methods.
The best way, reserved for real gurus, would of course be a fine-tuned combination of both approaches. Maybe it could even become mainstream, as the science world gives up it's bitterness against the alternative approaches to decision making.